Jan Novotný

Filosofův labutí zpěv

Pokud si náš tisk úmrtí Milana Machovce (15. ledna 2003) vůbec povšiml, připomněl obvykle jen jeho nejznámější knihy T. G. Masaryk a Ježíš pro moderního člověka. Poslední etapa filosofova díla zůstala stranou pozornosti a tím jako by se jen potvrdily jeho obavy.

Již ve strojopisném sborníku vydaném u příležitosti 200. výročí tolerančního patentu Machovec soudí, že hlavním problémem nového tisíciletí nebude nesnášenlivost k odlišným názorům, ale vzájemná lhostejnost, posilovaná spěchem, specializací a konzumní orientací života. V době, kdy je z více stran ohroženo zánikem samotné lidstvo (hromadění zbraní, vyčerpání zdrojů, devastace přírody, ztráta obranných mechanismů) znemožňuje tato lhostejnost zániku čelit a představuje tak sama nebezpečí největší a základní. Ptáme-li se, jak mu čelit, musíme uvážit, v čem je chyba, která nás do této situace zavedla. Své myšlenky na toto téma shrnul Machovec v knize Filosofie tváří v tvář zániku, která mohla v knižní podobě vyjít až po Listopadu. Jak dosvědčují jeho přátelé, pokračoval v nich až do posledního dechu a stačil je ještě vyjádřit ve dvou rozsahem i podobou skromných knihách, které vydalo pražské nakladatelství Akropolis.

Z názvu první z nich Indoevropané v pravlasti (2000) není její aktuálnost bezprostředně patrná. Dílo jeví určitou podobnost s knihou o Ježíšovi, v níž se autor rozborem textů a jejich časového zařazení snaží dopátrat původní podoby jeho učení. Pro poznání přírodního prostředí, společenských poměrů a duchovního života našich dávných předků nemáme k dispozici prakticky žádné písemné či hmotné doklady. A přece památka na ně zůstala zachována ve společných kořenech indoevropských jazyků a v historii jejich štěpení. Drobné detektivně laděné etudy nad kořeny a osudy slov srůstají pod rukama autora v živý obraz, jak pravlast vypadala a jak se v ní žilo. Postupně vyvstává i jeho hlubší záměr - odhalit rysy Indoevropanů, které jim umožnily zvítězit nad staršími a rozvinutějšími kulturami, ovládnout celé kontinenty a stát se praporečníky globální civilizace, zároveň však zavést tuto civilizaci na okraj propasti. Kniha o dávné minulosti končí zneklidňující prognózou. Navazuje na ni Smysl lidské existence (2002), což je radikálně přepracovaná varianta díla z roku 1965. Pouze kapitolu o mezilidském dialogu ponechal autor zhruba v původní podobě. Její srovnání s novým textem ukazuje na výrazný vývoj autorova jazyka, který v jeho posledních textech připomíná svou prostotou a lapidárností mluvu starozákonních proroků. Opět hovoří o nebezpečích na horizontu a nepřipravenosti posádky Země tato nebezpečí alespoň si uvědomit. Neblahé znamení spatřuje v roztržce mezi technickou a humanitní složkou kultury a trvalé módě intelektuálů dávat najevo, že život v naší civilizované společnosti nemá žádný smysl a je hoden jen pohrdání. Rozebírá, co znamenal pro lidi v minulosti Bůh a co z toho by mohlo a mělo zůstat v budoucím světě uchováno.

K půvabu knihy přispívají výrazné a nestandardní soudy o hudbě, literatuře či historii - zajímavý je např. Machovcův obdiv k římské civilizaci a jejím představitelům, jakými byli Vergilius, Cicero či Caesar. Důležitým poselstvím knihy je přesvědčení, že k odvrácení zániku lidstva může přispět větší podíl žen na určování jeho další cesty.

Slavná otázka filosofů, odkud jsme přišli, kdo jsme a kam jdeme, může znít dnešnímu člověku otřepaně. Machovec nám připomíná, že je aktuálnější než kdykoliv předtím.

O autorovi - Obsah čísla 4/2003

Jan Novotný

Filosofův labutí zpěv

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu