Jste zde: Listy > Archiv > 2003 > Číslo 4 > Ohlasy a glosy > Olga Šulcová: Žít v Letohradě
Na počátku léta naklepal můj muž dopis do Letohradu. Máme tam odtud průtokový ohřívač vody a tomu po letech odešla jedna součástka. Právě o ni v dopise do východních Čech šlo. Byl to pokus téměř beznadějný - kterápak malá firma u nás existuje víc než osm roků? K našemu překvapení přišel do týdne doporučeně malý balíček, v něm pečlivě zabalená součástka a u ní odesílatelovo sdělení: "Zdejší pošta mi předala Váš dopis, adresovaný firmě TAL, s. r. o. Tato firma bohužel prodělala konkursní řízení a již několik let neexistuje. Protože jsem v této firmě pracoval, odkoupil jsem od správce konkursní podstaty za minimální cenu některé díly i celé ohřívače vody, abych mohl případně pomoci některým bývalým zákazníkům. Zasílám Vám přepínací ventil, který jsem kupodivu našel doma v garáži. Pokud se Vám bude chtít jít na poštu a vyplňovat složenku, tak mně pošlete maximálně 50 korun". větší hodnotu tento ventil určitě nemá. Ale můžete tuto zásilku považovat i za dárek. Pokud Vám ohřívač praskne nebo shoří, tak myslím mám doma i TAL 9. Přeji Vám hodně spokojenosti a jsem s pozdravem Ing. Josef Tomášek."
"Zázraky se přece jen dějí," poznamenal můj muž. Byl rád, že nemusí obstarávat nový ohřívač ze několik tisíc korun. Taky ho potěšilo, že takovýto zázrak se zrodil v kraji jeho mládí.
Dopis z Letohradu ukazuju po rodině i jinde. Lidé to psaní opakovaně čtou, ba i obracejí, není-li v něm zaklet nějaký. důmyslný žert či jiná habaďůra. Naše dcera strčila dopis do faxu, aby měla svou vlastní kopii. "Až někdy budu poblíž Letohradu, tak toho pana inženýra navštívím," řekla. "Ten musí okolo sebe šířit pozitivní energii..." Jeden náš známý mínil, že možná celá tamější končina má nějakou mimořádně kladnou auru, a kdyby mohl, tak by v tom Letohradě rád žil...
Čím to, že pár věcných řádek živnostníka z východních Čech udělalo na každého, kdo je četl, tak hluboký dojem? Je tu zřejmá všeobecná absence dobrých zpráv, něco jako nedostatek kyslíku. Je-li ho málo, organismus dychtivě lapá po každém doušku. Nepomohlo by například zavést v médiích něco jako Bílou kroniku? Třeba ony dobré zprávy nejsou zas tolik vzácné, třeba o nich pouze nevíme.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.