Jste zde: Listy > Archiv > 2003 > Číslo 4 > Ohlasy a glosy > František Vízek: Kolik zdravých stran má naše Česko?
Zdravá strana má vizi, má cíl, má program a ví, které postupné cíle musí prosazovat, aby se ke konečným cílům dopracovala. Ví, že jde odněkud někam, umí se vymezovat nejen proti něčemu, ale umí bojovat za něco. Vedení strany tvoří lidé, kteří se neschovávají, netřesou, stojí si za svým, nejsou zbabělí a umí jít i proti davu. Nebojí se mluvit, psát i volit veřejně, mají-li paměť a dovedou rozlišit, kdo a co zavinil a kdo napravuje. O disciplině se v takové straně mluví, teprve když i podle zásad zdravého selského rozumu je většině jasné, kde je pravda.
Zdravá strana není rozjezdová dráha pro úspěšné podnikání, pro usměvavé a příjemné rétory, za nimiž není vidět práce, není katapultem pro kariéru mladých, kteří ani ve své profesi nepřesvědčili, a není ani arénou pro mistry zákulisních spekulací, ovládající jen pikle a kejkle. Jednání stranických orgánů nejsou natolik "předpřipravená" a natolik "předpečená", že jejich účastníci (členové, delegáti) mají neodbytný pocit, že z nich kdosi dělá hlupáky.
Ve zdravé straně mají zelenou lidé nevšedních názorů, lidé zajímaví, přemýšliví, schopní analýzy, nabízející paletu variantních řešení a věcně zdůvodňující různé alternativy. Zelenou v ní mají lidé, kteří se nepotřebují obklopovat nekritickými fandy a obdivnými klany či budovat stranická křídla dělající "jen na ně". Mají naopak čest a svědomí a také svoji profesi a schopnost v ní vyniknout. Nemají proto potřebu držet se nahoře stůj co stůj a využít získané funkce rychlostí blesku k doživotnímu existenčnímu zajištění.
Ve zdravé straně se nedaří lidem šedým, bezbarvým, prázdným, kteří vynikají leda schopností včas zmlknout, rychle se schovat, přihrbit, neodporovat či chytit vítr, kývat. Nedaří se v ní lidem rychlých a jednoduchých řešení a lidem všehoschopným, připraveným zradit a podrazit kdykoliv kdekoliv kohokoliv.
Strany jsou parlamentní i neparlamentní, vznikají, trvají, slučují se i rozpadají, zanikají. Ve volebním roce je jich na plakátech několik desítek a jejich šéfové jsou na nich méně či více povedeně vyvedení v barvách.
Které z našich stran jsou zdravé strany? Jakou terapii doporučit těm nemocným, aby měly naději? Proč nejsilnější českou politickou stranou je již mnoho let neregistrovaná (ale nejpočetnější) strana lhostejných? Kdo a kdy to změní?
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.