Jste zde: Listy > Archiv > 2003 > Číslo 4 > Texty > Diskuse o modernizaci a sociální demokracii: Erazim Kohák
Do evropského myšlení vstupuje myšlenka modernizace náznakem v renesanci, výslovně v osvícenství. Přecházím okrajové významy slova, které se týkají spíš módy než modernity. Ač si toho mluvčí sami nejednou nebyli vědomi, zásadně modernizace vždy označovala posun k vládě kritického rozumu oproti nadvládě mýtu a tradice.
Modernizace označuje postupný posun od vlády osudu/údělu nad člověkem k vládě člověka nad osudem/údělem. Či ještě jinak: je to posun od údělu ke svobodě. Tradiční člověk se Evropě jevil jako ten, o jehož životě rozhoduje jeho úděl - návyk, mýtus, tradice, víra, vášeň a údajně "přirozené" pohnutky. Tradice a příroda rozhodovaly na něj. Moderní člověk je oproti tomu ten, který se osvobozuje od pout mýtu, tradice, návyku a rozhoduje na základě vlastního rozumu, vlastního usouzení, co je dobré a co zlé. Tradiční člověk se nechal vést. Moderní člověk je svobodný, sám posuzuje a přijímá odpovědnost. Modernizace znamená přesun z iracionality k rozumovému, příp. vědeckému rozhodování. Je to posun ke svobodě rozumu i vůle.
V tom smyslu chápe modernizaci Masaryk. Ten se opětovně dovolává modernity. Jeho moderní člověk je vědecký oproti mýtickému, sází na cílevědomou práci místo víry v zázraky, svobodně rozhoduje místo aby podléhal tradici, je demokrat a rovnostář proti tradiční aristokracii, řídí se rozumovým úsudkem, ne vášní či pudem. Moderní člověk je člověk svobodný, který na sebe bere svobodu a odpovědnost.
Do toho zapadá i tzv. technologická modernizace. I ta znamená nárůst moci člověka nad jeho údělem. Můžeme ji měřit nárůstem schopnosti uvolňovat energii a užívat ji podle vlastního úsudku. Moderní je to, co zvětšuje svobodu člověka od náhody osudu, údělu, tradice, přírody, ale také svobodu od bídy, nemoci, dřiny. Modernizovat znamená vysvobodit člověka z mezí jeho údělu.
Jenže věc má svůj rub. Modernizace - osvobození člověka z mezí údělu - znamená také dramatický nárůst odpovědnosti. Člověk se vymaňuje také z ochranných mechanismů přírody. Moderní technologie umožňuje člověku způsobit i nedozírné škody. Poprvé ve svých dějinách člověk potřebuje brát v potaz nejen svá přání, nýbrž také jejich následky.
Docela prostě: lidé si vždycky přáli děti. Mohli si je přát. Dětská úmrtnost zajistila, že z jejich přání nebude demografická katastrofa. Moderní lékařství osvobodilo lidstvo od mezí dětské úmrtnosti. Osvobození lidé teď sami potřebují zvážit demografické následky svého přání.
Nebo zas: lidé si vždycky přáli svobodu neomezeného pohybu. Mohli si přát. Dál chodili čtvrt české míle za hodinu. Rychleji to nešlo. Automobil je osvobodil od toho omezení. Dnes šest set Čechů ročně umírá na silnicích a mnohokrát víc na následky výfukových plynů. Osvobození lidé teď sami potřebují zvážit celkové následky svého přání.
V osmnáctém století představovala modernizace příslib života osvobozeného od bídy, utrpení, nemoci. Dnes modernizace představuje hrůzu hromadného ničení nejen zbraněmi, nýbrž následky blahobytu. Důvod je jednoznačný: lidstvo přijalo svobodu, kterou modernizace přináší, ani se nezamyslilo nad odpovědností, kterou jejich nová moc vyžaduje. Svět i lidstvo nehynou na modernizaci. Hynou na nezodpovědnost.
Tradiční pravice z toho vyvozuje, že svoboda je nebezpečná, a volá po návratu k tradici. Revoluční pravice považuje nezodpovědnost za nedílnou součást své nezadatelné svobody. Sociální demokracie (jiná není) usiluje o plné přijetí odpovědnosti za svobodu. To znamená modernizaci (podporu svobody oproti údělu), ale stejně důrazně a výrazně odpovědnost (důsledně domýšlet následky svobody.)
Konkrétní příklad: auta, ano, ale také daň z automobilů, která plně uhradí i zdravotní a ekologické škody automobilismu. I platby vdovám, nemocniční náklady, poškození životního prostředí. (Benzín by stál cca 73 Kč litr. To by byly vlaky plné!)
P. S. Mé svérázné politické pojmosloví:
Zásadní dělení od francouzské revoluce: levice prosazuje rovnost, pravice se zastává privilegií.
Dál, v devatenáctém století: tradiční (čili "konzervativní") pravice brání existující privilegia (aristokracie), revoluční (čili "liberální") pravice se teprve domáhá privilegií (zbohatlíci, nacionalisté). Demokratická levice podporuje účast všech na věcech veřejných, revoluční levice zastává vedoucí úlohu předvoje, ie. domáhá se privilegií.
A ejhle, proč ten Klaus tak dobře vychází s Grebeníčkem!
V Praze 3. 8. 2003
K textu se vztahuje poznámka Jaroslava Šabaty.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.