Jiřina Šiklová

Pár poznámek k tématu Vlast

Pojem vlast a vlastenectví má stejný etymologický základ a říci o sobě, že jsem vlastenec či vlastenka, není určitě nic trestuhodného. Přesto se toho slova bojíme, skoro se stydíme přiznat se k vlastenectví či hrdosti na vlastní národ.

V poslední době se hodně diskutuje o odsunu Němců. Studenti, jako by tušili, co asi je správné dnes říkat, opakují, jaký to byl zločin, nehoráznost, jako bychom byli v kontextu Evropy úplnými barbary. Při sledování diskusí o Centru proti vyhánění, které snad by mělo být někde ve střední Evropě vybudováno, jsem si uvědomila (věděla jsem to, ale vědět a znát je něco odlišného od uvědomit si), že vyhánění obyvatelstva, národnostní nebo náboženská homogenizace určitého prostoru, které se dnes říká etnické čistění, patří bohužel nerozlučně k evropských dějinám. Jen během první poloviny dvacátého století, jak je jasné z dějin genocid, bylo v Evropě násilně transportováno skoro sedmdesát milionů lidí. Takové přemísťování bylo základem Eichmannova působení, vyhlazování pak bylo druhou fází téhož pojetí "řešení národnostních otázek". S hodně vysokou mírou nadsázky je možné říci, že vyhlazování a plynové komory byly nouzovým řešením - ti, co zorganizovali přemístění, nevěděli pak, kam přesídlené umístit. Tak je zabili. Když v roce 1915 vyváželi Turci Armény z jejich domovů, což je považováno za první genocidu v moderní době, neměli v úmyslu je zabít. Ale stalo se - během transportu.

Na jedné straně je pojem kolektivní vina popírán, na druhé se nám jako Čechům vytýká, že dostatečně nereflektujeme svoji vinu (opět: kolektivní, že?) na odsunu Němců z pohraničí a ani vinu nedávnou - tedy podíl na zločinech komunismu.

Méně si uvědomujeme, že v Německu se začalo vážně hovořit o zločinech nacismu až ve druhé polovině let šedesátých, tedy dvacet let od konce války. A v bývalém východním Německu? Tam se tato sebereflexe teprve nyní rychle dohání. Od pádu bolševiků to bude teprve čtrnáct let, a otevřeně se o odsunu, bez ideologických bariér daných komunisty, může hovořit také teprve od začátku let devadesátých. Proto bych nebyla na nás tak tvrdá a nenutila bych lidi k masochistické sebekritice.

Nejsme o nic horší než ostatní národy z téhož okruhu.

O autorce - Obsah čísla 4/2003

Jiřina Šiklová

Pár poznámek k tématu Vlast

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu