Jste zde: Listy > Archiv > 2003 > Číslo 3 > Ohlasy a glosy > Ludevít Ferjenčík: Co s námi?
Otázka Kam s komunisty? se klade se záměrem najít modus vivendi v politice se silnou komunistickou politickou reprezentací, v běžném styku s početnou skupinou spoluobčanů, kteří tuto reprezentaci volí a podporují. Mám za to, že humanisticky zaměřená úvaha a diskuse na toto téma je velmi na místě a Jan Šimsa ji zahájil v minulém čísle velmi sympatickým způsobem.
Pokud jde o komunistické zákonodárce a stranické představitele, stále čekám, kdy konečně veřejně ohlásí, jaká je jejich nynější komunistická vize. Tedy vize komunistické společnosti, třídního boje atd. Domnívám se, že se tak nikdy po listopadu 1989 nestalo. Takže minulost KSČM je známá a neblahá, její vize je zahalena pythickou mlhou.
Jan Šimsa je patrně dobrý a laskavý člověk, oddaný své službě lidem, a má sklon věřit, že to zrníčko dobra a empatie najde v každé lidské duši. Přiznávám, že v tom s ním nebudu zajedno; nevidím žádný důvod domnívat se, že každý člověk je "v jádru dobrý". Navíc mám vždy obavu z lidí, kteří chtějí pro nás pro všechny udělat něco velikého a významného. (Samozřejmě tak, že nás budou "přesvědčovat".)
Mezi řádky úvah Jana Šimsy nacházím nejméně další dvě otázky:
1) Co s námi, co s naší komunistickou (či spíše socialistickou) minulostí?
2) Co s Marxem, co s filosofií komunismu, co s moderním socialismem a eurokomunismem?
Znárodnění prováděné v čtyřicátých letech mělo být začátkem "československé cesty k socialismu" a bylo podporováno snad celonárodním konsensem. A je poněkud umělé dovolávat se dnes Benešových dekretů, když celá polistopadová privatizace byla jejich faktickým popřením.
"Vědecký komunismus" vybízí k nedůvěře již svým názvem. Myšlenka vývoje společnosti, lidského pokroku však trvá. Přidržím se názoru, že člověk není dokonalým výtvorem boží invence, ale živočichem schopným nanejvýš jisté sebereflexe. Neexistuje žádný dokonale rovnovážný společenský systém, vhodný pro všechny lidi. Problémy naší civilizace, koexistence kultur, budoucí existence lidstva a planety, kterou si lidstvo přivlastnilo, trvají. Dialogu o těchto tématech je třeba.
Nesouhlasím s konzervativním názorem, že je to výlučná záležitost "nespokojenců".
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.