Jste zde: Listy > Archiv > 2003 > Číslo 3 > Ohlasy a glosy > Václav Žák: Politik jako pronásledované zvíře?
Kauza Kinský pořádně rozčeřila veřejné mínění. Ministr kultury Dostál a posléze celá vláda si od řady publicistů vysloužila velice nelichotivá přízviska. "Nedělej ze mne blbce, to skutečně nemusíš," říkával jeden můj kamarád. V kauze Kinský si to mohla říkat celá vláda.
Co ale udělala tak strašného? Ministr kultury má na starosti národní kulturní památky. Způsob, jak se s nimi po listopadu 1989 má zacházet, stanovily restituční zákony. V kauze Kinský se domáhá majetku osoba, která podle restitučních zákonů na něj nárok nemá. Je starostí ministra a odpovědné vlády, aby zkoumala, má-li se takový majetek vydat?
Řekl bych, že to je dokonce jejich povinností. Vyčítat ministrům, že se pletou soudcům do řemesla, je nesmysl: politici přece soudcům nenařizovali, jak mají rozhodovat. Chtěli buď zákony změnit, nebo požádat Nejvyšší soud, aby sjednotil rozsudky soudů. V kauze Kinský totiž existují protikladné rozsudky. Jeden soud majetek vydal, druhý ne.
Dalším nesmyslem je tvrzení, že kauza Kinský je čímsi mimořádným. Naopak. Na českých soudech leží stovky žalob o určení vlastnictví a po vstupu do Evropské unie jich budou ležet tisíce. Revoluce se obvykle neodehrávají podle pravidel podvojného účetnictví. Komunisti se příliš neobtěžovali tím, aby vyvlastněný majetek lege artis převáděli na stát. Pokud se teď prosadí názor, že obecný konfiskační předpis musel být také řádně "zúřadován", může dojít k obrovskému přesunu majetku, také takového, který patří soukromým osobám. O zpochybnění právní jistoty občanů se také nemá vláda zajímat?
Upřímně řečeno, nestačím se divit. České soudy rozhodují krajně pochybně: vždyť každému soudci by mělo být jasné, že restituční zákony jako speciální úpravy mají přednost před občanským zákoníkem, a měly by odmítnout se určovacími žalobami vůbec zabývat. Kupodivu, dokonce někteří advokáti se jich zastávají. Pak už můžeme jen kroutit hlavou nebo se ptát: o co se hraje, pánové?
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.