Autobusoví turisti a jiné verše

Němečtí básníci v překladech Ludvíka Kundery

Peter Huchel (1903-1981)

Král Lear

Zpod lomu
pracně vylézá,
s pravicí omotanou
jodovým hadrem.

V bědných dědinách
si nasekal oklestky
pro čočkovou polévku.

Teď se navrací
v chatrném stínu
potrhaných mračen
ke své koruně
na dně propasti.

Günter Kunert (1929)

Faust III: Závěrečné představení

Ideály pryč:
Uschlé listy
nepopsatelné
šelestící vzpomínkou:
Šedivá drahý příteli
je všecka utopie.
Nikdy už se nezazelená
osekaný
strom života

Lenin přítomen

čta noviny u stánku
s obnošeným šatstvem
Orchard Street Lower Manhattan.
Poloslepý pohled
bere na vědomí ukončení
experimentu. Výsledek:
Nula.

Zde kvalitní zboží z druhé ruky!
volá nyní
ale tak tiše že jen
on sám to slyší.

Wulf Kirsten (1934)

znamení

Haraldu Gerlachovi

srdce, k noci se pozvedni, tam, kde je nic!
slunce už sklouzlo dolů ze sedla.
nikdo nežasne nad smělou architekturou slaměných pyramid,
důmyslnou, prvobytnou, nebo nad vypařujícími se
loužemi, jako by to byly rybníky hesbonské. Na andělskou
stopu přivedena poslední osada slov,
otočeně přibitá na nebesa,
červotočivé letní klubko. Tomuto byvšímu
kousku života nehodláme už dát žádné jméno,
ani sebezpitvořenější, s nastavovanou
malomyslností, posada se zpuchřelým bedněním,
Vylomená klanice - závažný štěrk
smířlivý, tiše blažený. Masitá
blahořečení vhloubená do travertinu.
venkovanův večerní oddych se kymácí
jak blikavá bludička. ach stínová čáro,
ach křídla, slyšte, jak prosebně
to kňučí. letmé obrazy v blátě a černé šlichtě.
zploštělé kosinky, zaječí kůže,
účelné, ohyzdně vysušené. tyhle
výrazové formy, tyhle chyby v reliéfu,
tohle bohatství z dílny krejčího na míru.
a co zbývá? nacvičené pohyby,
které se klidně zmnožují, pár světelných vláken
na stuze ve vlasech, škaredé, rozrýhované,
nezvratné pravdy upřímné duchovní dálky,
minulá budoucnost, která jde sama za sebou
přes hroby. pro dnešek vše dovršeno.
nebesa, jak mi bude! ó strázni, ve mně to blázní,
za všivým hnízdem, kde vůl
přivázaný ke kůlu věrně žere trávu.
země, dej sílu! polní cesta se třepí
z vlastní vůle, až samorostle
kypí smetištní květena ze zahrabaného
sajrajtu rozpadlého na troud.
ó penízku, ó žlutý oměji!
ať žijí košťály! vedle nich
koleje vyježděné od traktorů. zde
tě popadá to dlouho hledané slovo z prastarého
bdělého snu, nevyslovitelné -
profoukané, přismahlé, zazimované,
švábovité, škytané, pomíjivá
vlast rodin pyskatých.

Rainer Kirsch (1934)

Petrarca chválí svůj mnišský hábit

Klobouky hbitě mění. Chceš-li jít
dál prostovlasý, dostihnou tě kletby, viny;
plešatá hlava, ba i zlomeniny -
to je tvůj zatykač; nejlíp je rozprostřít

svůj hábit, kapuci stáhnout víc než dosti
hluboko do čela, ať nos jen ční:
z papežských tržišť hlásí všechny počiny -
dbá se tam o formu, i užij beztvarosti.

Kde lapám dech, tam vzduch se nule rovná,
kde jakžtakž dýchám, močál mi dává do těla.
Nos je můj dekodér, zatímco kutna vlá,

a vzadu četa chrchlá, jež mi hrob už rovná:
chtěli mě řídit, když jsem býval mlád,
teď soudí mě. Co zbývá? Jejich smrad.

Heinz Czechowski (l935)

Kunštát v dešti

Kdo ví,
zda mračna už táhnou pryč, zda vítr
odkrývá nebesa nebo zda déšť
omývá mezníky - kdo ví?

Hovory o podstatách. čaj
znalecky zpařovaný v šálcích -
po lžičkách
krade se pravda
v noc a v nic.

Jako
o zabitých lípách
i o nás už
rozhodla budoucnost:

Nemůžeme jinak
než mluvit o Halasovi.

Peter Salomon (1947)

Autobusoví turisti

Malý mlýn u vodopádu v údolí.
V zahradní restauraci veselí autobusoví turisti.
Kdyby tam nebyli
jak krásně by šuměla voda
u malého mlýnu v údolí.

Poznámka: Báseň se "odráží"
od známé Brechtovy básně Dým
z Elegií z Buckowa:

Domek pod stromy u jezera.
Z komína stoupá dým.
Kdyby nestoupal
jak beznadějné by byly
dům, stromy, jezero.

Obsah čísla 3/2003