Dagmar Vaněčková

Haider na pokračování a další aktuality z Rakouska

"Na Haidera nutno nyní dávat pozor," naznačoval v červnu před poslanci lidové strany její předseda a rakouský kancléř Wolfgang Schüssel. Bylo jen otázkou času, kdy se Jörg Haider vrátí na spolkovou politickou scénu, aniž by opustil své korutanské zázemí. Slíbil svým voličům, že funkci zemského hejtmana předčasně neopustí, a on, jak neopomíná při každé příležitosti zdůraznit, dodržuje své sliby. Zdá se být nepostradatelný pro veřejnost a média osobitou odlišností svého zjevu a vystupování, schopností přivlastňovat si žhavá témata, srozumitelně je publiku prezentovat a současně vnášet neklid do řad politických protivníků. Tentokrát má navíc důvody se některým z nich pomstít.

A tak začíná rozehrávat nové dějství hry, které by Straně svobodných vrátilo její ztracenou sílu a jemu vůdcovství i s vytouženým kancléřským křeslem. Snaží se neriskovat, aby neohrozil své bezprostřední ani strategické cíle. Strpěl prozatím potvrzení Herberta Haupta koncem června na vnitrostranické klausuře ve funkci předsedy strany. Haider si nemůže ve vlastním ani stranickém zájmu dovolit opakování volební katastrofy, k níž došlo po rozkolu FPÖ loni v létě na sjezdu ve štýrském Knittelfeldu. Haiderovi příznivci napadli tehdy působení předsedkyně a vicekancléřky Riess-Passerové a ministra financí Grassera. Po jejich rezignaci na vládní funkce následovaly předčasné parlamentní volby, v nichž Strana svobodných ztratila 60 procent voličů a z druhé nejsilnější strany s 25 procenty hlasů se ocitla na posledním čtvrtém místě s 10 procenty. Ve volbách utrpěla menší ztráty po delší období nejsilnější strana sociálních demokratů. Obojí vedlo k výraznému vítězství lidovců pod Schüsselovým vedením.

Kyselé hrozny a sladké pomsty?

Svobodným zbyly velmi kyselé hrozny porážky. Osobním podílem k ní přispěl i populární Karl-Heinz Grasser, odchovanec Haiderovy korutanské líhně politických talentů. Schüsselovi v případě vítězství slíbil účast ve vládě, opustil řady FPÖ a stal se nestraníkem. Sklízí odplatu: v pozadí rozvířené aféry kolem financování Grasserovy homepage Sdružením průmyslníků se nacházejí zřejmě lidé z Haiderova okolí. K palbě se připojili sociální demokraté i Strana zelených a v atmosféře okurkové sezony i žurnalisté. Ti předtím pomohli Grasserovi k mimořádné popularitě, aby mu na obrátku vyčítali všemožné nectnosti, říkali sonyboy atp.

V tazích Haiderovy pomsty a možné budoucí spolupráce s SPÖ způsobilo značný poprask veřejné setkání předsedy sociálních demokratů Alfreda Gusenbauera s Jörgem Haiderem k údajné výměně názorů, která v tomto obsazení byla po řadu let nepředstavitelná. Dosavadní předseda FPÖ a vicekancléř Haupt přispěchal s ujištěním, že koalice s lidovci není ohrožena a bude dál pracovat na reformách.

Boj o moc

Haiderův návrat do špičkové pozice ve Straně svobodných se podle názoru mnohých jejích představitelů a nezávislých pozorovatelů blíží. Příležitostí k přímému ovlivňování spolkové politiky se mu stala skoro nekonečná složitá diskuse o důchodové reformě. Přišel s požadavky, jež musely znít příjemně uším znepokojených občanů, kteří už penzi pobírají nebo se na ni těší. Přiložil novou dávku i ke svému letitému tažení proti přehnaným privilegiím politiků.

Poté, kdy značně okleštěnou a "harmonizovanou" penzijní reformu 11. června většinou hlasů poslanecká sněmovna rakouského parlamentu schválila, nastaly nové tahanice. Pod Haiderovým vlivem se proti schválení postavilo deset členů poměrně nevýznamné spolkové rady parlamentu. Mělo se tím docílit odkladu platnosti nového zákona a v souvislosti s tím vyjasnit okolnosti pořízení sporných osmnácti nových stíhaček Eurofighter. Leč jejich nákup za dvě miliardy eur z rozpočtu ministra financí, ale ovšemže z peněz daňových poplatníků, vláda začátkem července schválila. Bitva o nákladné přezbrojení tím zdaleka nekončí. V akci je nejen opozice, ale i Haider.

Výhradně mocenskému souboji mezi Hauptem a Haiderem byla věnována prestižní televizní debata Řečeno na rovinu. Nynější "nouzový" předseda Strany svobodných projevil nečekanou zatvrzelost a hodlá si ponechat jak vládní, tak i nejvyšší stranickou funkci do sjezdu v září 2004. Není vyloučeno, že tak činí po dohodě s Haiderem, který vnitrostranický boj, tím spíše na očích veřejnosti, považuje za předčasný a straně škodlivý. Existují domněnky, že k Haiderovu nástupu do vedení mělo dojít na podzim, v době zemských voleb v Horním Rakousku a Tyrolsku. Haiderova sestra Ursula Haubnerová, toho času státní sekretářka pro sociální agendu za FPÖ, pevně věří na dohodu mezi svým bratrem Jörgem a svým šéfem, ministrem Hauptem. Nejnověji se však začíná mluvit o možnosti mimořádného sjezdu Strany svobodných. Lidová strana s Wolfgangem Schüsselem má sice zájem na zachování koalice s FPÖ, a to pod poměrně nevýrazným Hauptovým vedením, ale není jí proti mysli pokračující masakrování menšího koaličního partnera (v tradičně "černém" Kurieru i jiných médiích), a tím oslabování jeho role v očích veřejnosti.

Očima ciziny

V západní Evropě a zejména v USA má Haider velmi pošramocenou reputaci zejména vinou svých výroků o přednostech pracovního nasazení v nacistickém Německu a slušných mužích mezi členy oddílů SS. Vlna pobouření ovládla spíše mezinárodní než rakouské veřejné mínění, které je v tomto ohledu diferencované. Bojů na straně hitlerovského Německa se za války z povinnosti i dobrovolně účastnilo příliš mnoho Rakušanů. Dosud se nerýsuje konec diskusí, zda Rakousko bylo spíše aktérem, nebo obětí zločinného nacismu. Haider nesmírně usiloval stát se mezinárodně uznávaným reprezentantem Rakouska. Opakovanými zájezdy do USA, účastí na newyorském maratonu, setkáními s politiky druhého řádu ve Washingtonu se snažil prolomit izolaci.

Osobní zklamání i mezinárodní bojkot Strany svobodných, případně Rakouska po jejich vstupu do vlády (bez jeho účasti) Haider vzdorně reflektoval tím, že se veřejně přátelil s italskými separatisty a korunu všemu nasadil svými cestami do Bagdádu, kde se setkal se Saddámem Husajnem.

Vládnoucí lidová strana i průmyslové a obchodní kruhy považují případný Haiderův návrat do čela FPÖ a jeho ambice ve vysoké politice za ohrožení zájmů Rakouska. Je otázka, zda si poučený či možná nepoučitelný Haider uvědomí, že se dvakrát nevstupuje do téže řeky. Po sedmnácti letech, které uplynuly od jeho volby předsedou FPÖ, období takřka závratných úspěchů, ale také propadů, vyrostla nová generace voličů, méně vlastenecky naladěná, o to kosmopolitnější, otevřená vlivům západního a zvláště amerického životního stylu. Nicméně Haider může těžit z nadcházejících ekonomických a sociálních problémů, obtíží způsobených vlnou přistěhovalectví z jiných kontinentů. A to také bezpochyby udělá. V očekávání příštích turbulencí jsou v rakouských médiích s potěšením citována Haiderova slova: "Každopádně na podzim nebude v Rakousku nuda." Ovšem ani v letním období se rakouská politická scéna nevyznačuje přílišnou stabilitou.

Blahobyt i starosti

Má Rakousko nejvíc zapotřebí letní politické divadlo? V době starostí s klesající hospodářskou prosperitou? Tak se ptají seriozní žurnalisté a s nimi i část veřejnosti. Prognostici očekávají pro letošní rok hospodářský růst v objemu necelého jednoho procenta, tedy mnohem nižší, než se původně předpokládalo, zatímco v osmi kandidátských zemích Evropské unie má být v průměru dosaženo tříprocentního růstu. Podobně jako Německo a některé další členské státy Unie ztrácí i Rakousko přitažlivost pro zahraniční investory při zakládání nových firem, a tím i naděje na vznik pracovních míst. Nižší mzdy a daně, pružná pracovní doba i pracovní právo, to vše činí ze států střední a východní Evropy přednostní partnery. Nezaměstnanost sice v Rakousku není horentní, ale vykazuje stoupající tendenci: 5,9 %.

Konkursy rakouských firem jsou stále častější. Nově postižena je i tradiční, dvě stě let stará pekařská firma Anker - většinovým majitelem se má stát německý podnikatel. Mnohem větší pozornost však poutá připravovaná privatizace na rakouské poměry mamutího ocelářského koncernu z kategorie rodinného stříbra: lineckého VOEST Alpine. Zaměstnanci i vedení se obávají, že před lety zadlužený a nyní výborně prosperující koncern by mohl být rozbit na vícero oborových provozů. Mezi uchazeči o třicetičtyřprocentní státní podíl je někdejší vicekancléř z Kreiského éry, nyní úspěšný podnikatel Hannes Androsch - společně s peněžním ústavem Raiffeisen, ale také miliardář Frank Stronach, Kanaďan rakouského původu, majitel firmy Magna, operující i v České republice, v neposlední řadě i mecenáš rakouského fotbalu.

Navzdory přísnějšímu azylovému řízení a vyšším integračním požadavkům pokračuje - často nelegální - příliv imigrantů z Afriky a Asie, s tím spojené problémy rostoucí a mnohdy veřejně nepříznávané kriminality, včetně šíření drog. Životní podmínky občanů se až dosud dramaticky nezhoršují. Inflace dosáhla v květnu nejnižší úrovně od roku 1999 - činí 0,9 procenta. Podle některých odborných hledisek by mohla vyústit v deflaci. Ceny spotřebního zboží zůstávají stabilní, klesají ceny pohonných hmot, letecké dopravy. Zvyšuje se nájemné, pojištění, dražší jsou nové automobily a cigarety.

Lítost a usmíření

Červnové prohlášení české vlády k takzvaným Benešovým dekretům přijali zde politici celého spektra - čtyř parlamentních stran - příznivě a někteří z nich je označili za první krok. Není jasné, jak si jednotliví rakouští politikové představují další kroky české strany, a případně jaké požadavky budou dále vůči České republice vznášet.

Velmi pozitivní odezvu zanechala návštěva českého premiéra Vladimíra Špidly na Evropském fóru v dolnorakouském klášteře Göttweig na konci června a jeho omluva za vyhnání sudetských Němců - s dodatkem, že obsah česko-německé deklarace se týkal i osob, které našly nový domov v Rakousku. Kancléř Schüssel označil Špidlovo gesto za mezník ve vzájemných vztazích a zdůraznil, že také Rakušané páchali zločiny na Češích. Setkání obou státníků vyznělo jako projev lítosti nad minulými ději.

O víře a revoluci

Kulturní událostí svého druhu byly Evropské nešpory ve vídeňské katedrále sv. Štěpána, jimiž byl zahájen sled akcí v osmi středoevropských zemích. Jejich start 10. června byl inscenován ve velkolepé kulise svatoštěpánského dómu, v mimořádně působivém a snad dosud nevídaném pojetí. Chrámový prostor byl zcela zaplněn věřícími z Vídně, Rakouska a zástupci věřících z dalších sedmi států, početně i z České republiky. Průběhu dominovala audiovizuální technika. V místě hlavního oltáře na velké promítací ploše a zároveň na menších obrazovkách v postranních lodích chrámu se objevoval symbolický kříž, střídaný ukázkami z dramatických úseků dějin středoevropského prostoru. Stejným způsobem promlouvali k přítomným církevní hodnostáři a další osobnosti.

Tomu, co bylo řečeno, dominoval úvodní projev hlavy rakouských katolíků Christopha kardinála Schönborna, který podtrhl význam historických kořenů a zdrojů víry, bez jejichž přítomnosti v osobě Ježíše Krista si nelze Evropu představit. Za Českou republiku kromě arcibiskupa Graubnera hovořili nekatolíci Václav Havel a Pavel Kohout. Integrální součástí nešpor byla klasická hudba v podání početného sboru, sólistů a orchestru, modlitby a přímluvy.

Pod patronací sdružení Hudba spojuje národy zazní 29. září Missa popularum v Olomouci, 5. října se má konat Fatimský den v Hradci Králové, 12.-14. března bude v Brně uspořádáno sympozium Jak budeme žít zítra (o strategiích demografického vývoje Evropy) a konečně pod heslem Umění nezná hranic bude od května do září 2004 v Nové Říši a zároveň v dolnorakouském Gerasu výstava českého, moravského a rakouského baroka.

Zcela jinou příležitostí k pohledu do minulosti a oslavám se stalo 75. výročí narození Ernesta Ché Guevary, dodnes charismatického idolu - nejen - revolucionářů různých směrů. Byl mu věnován festival, na nějž se z Kuby dostavilo několik dobových svědků: fotograf Raúl Corrrales se svými dokumentárně cennými snímky pro výstavu ve vídeňské Kunsthalle, orchestr Elio jr. Reve y su Charangon, na pozvání přijel i jednačtyřicetiletý syn Ché Camilo Guevara. Bylo mu pět let, když jeho otce v Bolívii zastřelili. Zná jeho život především z vyprávění své matky Aleidy. Do republikánského klubu ve Vídni jej uvedli syn někdejšího kancléře Peter Kreisky a žurnalista z týdeníku Profil Robert Misík. Na televizní stanici 3 SAT vysílala veřejnoprávní ORF dokumenty k výročí narození Ché Guevary Pode mnou žebra Rosinanty.

Snad stojí za zmínku, že v červnu podepsal v Havaně rakouský ministr spravedlnosti se svým kubánským kolegou dohodu o předávání vězňů a účasti na multilaterálním bji proti drogám. Týdeník Profil jako aktuální i v roce 2003 citoval výrok Ché Guevary: "Buďme realisty - požadujme nemožné."

O autorce - Obsah čísla 3/2003

Dagmar Vaněčková

Haider na pokračování a další aktuality z Rakouska

Kyselé hrozny a sladké pomsty?

Boj o moc

Očima ciziny

Blahobyt i starosti

Lítost a usmíření

O víře a revoluci

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu