Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2003 > Číslo 2 > Ohlasy a glosy > Marcela Hutarová: O lidské hlouposti a pýše

Marcela Hutarová

O lidské hlouposti a pýše

Nedávno se mi dostal do rukou rozhovor s diplomatkou ze sousední země, která si stěžuje, že se hlupákům nemůže vyhnout nikde a musí s nimi válčit. Odhaduje směle, že je jich asi třicet procent populace. Také účastníci různých televizních soutěží při charakteristice své osoby s chutí uvádějí, jak jsou alergičtí na hloupé lidi. Říkají jim blbci. Koho to vlastně mají na mysli, kdo je tak rozčiluje? Jistě tím nemyslí ty, kteří byli postiženi nedostatkem rozumu, neumějí myslit, nemají dostatek soudnosti, jsou duševně pošetilí a bláhoví a narodili se prostě jako jedinci mdlého rozumu. Víme ovšem, že i oni mají ve společnosti své místo. Vzpomeňme na jímavou postavu Otíka z filmu Vesničko má středisková. Ne náhodou se vztah k němu stal prubířským kamenem humanity a morálky celé komunity. Nebo těmi tak zvanými hlupáky myslí oni chytří ty, kteří mají nejnižší vzdělání a patří jim ve společnosti nevýznamné postavení? A právě oni mají často velmi vyvinuté sociální cítění, zdolávají výborně praktické úkony a udivují odolností a energií.

Společnost se jak známo neskládá ze samých géniů. Právě svou pestrostí je zajímavá a rozdílnost je vítaným prvkem. Nikdo ovšem nemá hloupost ve svém programu. Vzpomeňme si na přísloví: Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí. Známe i obrat "shovívavost k lidské hlouposti" nebo rčení "chybovat je lidské". Ostatně i ti nejchytřejší se dopouštějí často fatálních omylů, které je možné nazvat velkou hloupostí. Nejsme neomylní. Chyba je zkušeností, z které se učíme. Záleží pak na nás, zda se dovedeme z vlastní nemoudrosti poučit.

Jak se tedy dívat na hysterický vztah k něčemu tak přirozenému, jako je lidská hloupost? Bojovníci, kteří si na ni stěžují veřejně, podléhají oblíbenému společenskému klišé a jde jim především o to, aby se zařadili před očima ostatních do skupiny těch chytrých. Podstatou jejich odsudku je vlastně jiný názor "blbců". U některých to bývá navíc výraz jejich nadřazenosti, domýšlivosti, pýchy a pohrdání. Pokud musí s něčím či někým válčit, lze doporučit celou řadu lidských nectností, jako je lhostejnost, hamižnost, vypočítavost, lakota, závist, bezohlednost, i jejich nositele.

Obsah čísla 2/2003


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.