Jste zde: Listy > Archiv > 2003 > Číslo 2 > Ohlasy a glosy > Olga Šulcová: Snadné terče
Odehrál se před časem takovýto příběh: Newyorská novinářka jde po ulici a kouří. Zničehožnic jí jakási kolemjdoucí paní vyrazí cigaretu z ruky. Novinářka v první chvíli ohromeně strne, pak se za ženou rozběhne - "Proč jste to udělala?" ptá se. - "Přece si nebudete zatloukat další hřebík do rakve!" odpoví paní nesmlouvavě.
Lze mít za to, že dotyčné jde skutečně o zdraví spoluobčanů? Těžko. To by jí přece musely ještě víc než jedna zapálená cigareta na ulici vadit zapálené motory okolojedoucích automobilů. Ona nejspíše pod vlivem protikuřáckých kampaní pustila z vodítka komandovací pud; dala průchod netoleranci, která se jinak už nenosí, a navlékla ji do hávu správného jednání. Je zřejmě přesvědčena, že patří k uvědomělejší části lidstva, a tudíž má na poručníkování právo. Lidé bez pevného životního programu a střídmého rozumu sebou ochotně nechávají manipulovat a média pro to dělají, co mohou. Bez nich by dotyčná na svou nelásku ke kuřákům možná ani nikdy nepřišla, a pokud ano, nedovolila by si na veřejné ulici to, co si dovolila.
Nikdo soudný si už dnes nemyslí, že kouření je neškodné. Pro jeho škodlivost jsou důkazy, a je jedině správné, když existuje zákaz kouření na místech, kde je pod jednou střechou víc lidí pohromadě. Nic by se ale nemělo přehánět. Přehánění je nakažlivé, má tendenci narůstat, a to nejenom za mořem, ale i u nás doma. Ty snadné terče! Taky lze lidem nakazovat, aby na svých zahrádkách pod pohrůžkou pokuty vypleli všecky pampelišky, jak se na tom docela nedávno usnesli městští radní v Karviné. Asi tam už jiné problémy - například s kriminalitou anebo s čistotou veřejného prostranství - vyřešili.
Škoda, že spravedliví mezi námi, co chtějí pro všecky plíce a zahrádky jen to nejlepší, nebrojí se stejnou vervou a nasazením třeba proti tomu, aby kdekdo mohl vlastnit nějaký kvér (USA) anebo po nocích nosit kradené mobily a autorádia do nonstop bazarů (ČR). Onehdy se rozhlasová moderátorka ptala pražské policejní mluvčí, kolik je v našem hlavním městě celonočních výkupen použitého zboží. Když se dozvěděla, že šest tisíc, myslela, že se přeslechla.
Nejde tu pouze o cigarety, plevel či snad o mne - jsem celoživotní nekuřačka. Jde o princip. Docela mě vytáčí představa, jak si v nějakém budoucnu nesu z cukrárny balíček se zákusky a kterási náhodná paní mi ho vyrazí z ruky, řkouc: "Chcete být obézní a mít zvýšený cholesterol?" - Ať mě nechá! Chci si své oblíbené hřebíky do rakve ponechat. Alespoň některé.
A ještě k pampeliškám. Jsou krásné. Září na zelené trávě jako malá slunce. Proslulá je jimi například jedna velká louka u Vídně. Jezdí se pohledem na ni potěšit lidé ze širokého okolí.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.