Tomáš Tichák

Jarní bilance

Roční doby jako by se v posledních letech už nemohly měnit umírněně. Ba skoro se zdá, že jaro například se ani nedostane ke slovu a zima soupeří rovnou s létem. Co svět světem stojí, počasí (a taky mládež) se takto soustavně kazilo, leč, záhada nad záhady, svět stále stojí. Naproti tomu společenské poměry se očividně dlouhodobě zlepšují a skoro vždy, až na nějaký ten přechodný výstřelek, zlepšovaly. Lidé, kteří pamatovali horší časy, dovedli přes dílčí kritiku ocenit časy nové (a jen ty mladší plísnili, že si moderních výdobytků patřičně neváží). Z pevného přesvědčení, že minulá zla zmizela nenávratně v propadlišti dějin, je nedokázal vyvést ani ten nejzapšklejší škarohlíd. Leč, opět záhada, svět se přes všechen civilizační pokrok objektivně vzato vůbec nelepší. V globálním měřítku neubývá válek, bídy, hladu, v měřítku domácím třeba zášti, provincionalismu a jiné malosti, touhy po manipulaci a ochoty poddávat se jí. To však ti, kteří mají zkušenost s epochou, v níž i na zášť, malost a manipulaci byl monopol, nepokládají za podstatné. Co když to tak ale cítí jen z důvodů biologických? Není přeceňování zkušenosti a snižování významu všeho nového vedlejším příznakem lidského stárnutí? Všechno už tady přece bylo, tak proč se znovu vzrušovat? A co když je to princip pro běh dějin ještě platnější než historický materialismus? To by nebylo moc optimistické, vždyť kdo by pak měl vládnout - moudří starci, poučení historií, anebo mladí bez zkušeností?

O letošním českém jaru z hlediska klimatického opět škoda mluvit. Zima, vedro, bouře a vichry - že by se už ani příroda neuměla probudit jinak než šokem? Jaru kulturnímu nebylo co vytknout - znělo jím hudební jaro pražské, na literárním poli vykvetly staré i nové knižní veletrhy a festivaly básníků. Zato jaro sportovní pokazily výlevy násilí na stadionech. Rozzuřený fotbalový fanoušek udeřil, poprvé od roku 1935, pěstí rozhodčího a hokejový idol, zlatý hoch z Nagana a lidový kandidát na prezidenta Dominik Hašek, po přestupu na kolečkové brusle přizabil protihráče.

Stěžejními událostmi jara mediálního byly pády Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a šéfa televize Nova Vladimíra Železného. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě, řekne si historický optimista. K čemu však to, namítne skeptik, je-li deset miliard ztraceno, bývalý ředitel existenčně i politicky zabezpečen (lze předpokládat, že jeho soudní proces se nyní bude vléci ještě pomaleji) a především kráčí-li dál novácký duch? Pavlačově hysterický tón zpráv, politická tendenčnost, do očí bijící neumětelství hlasatelů se osvědčily a ke změně není důvod. Do nového pořadu, zvaného IQ test národa, se opět ochotně přihlásili i politici, předseda ODS Topolánek a bývalá poslankyně ČSSD Volfová. Vystupování na Nově je stále ještě pro leckoho prestižní, nikoli společensky kompromitující. A velké části národa, vychované snad někdejšími Železného sobotními televizními kursy mediálního kapitalismu, nijak nevadí, že účel jeho stanice - vydělávat peníze - světí jakékoli prostředky, tedy i cílenou manipulaci veřejností.

Skutečně nejvýznamnější událost, jíž bude letošní jaro završeno, totiž referendum o vstupu do Evropské unie, občany příliš nevzrušuje. Málokteří si uvědomují, s jakou euforií se na kýženou cestu do Evropy před třinácti lety vydávali. Dnes je v kursu jistá rezervovanost, ale možná už jde spíš o zdravou kritičnost, opřenou o jistotu, že není cesty zpět. A o přesvědčení, že poměry se přese všecky peripetie budou nadále zlepšovat. Ovšem - až na to počasí...

O autorovi - Obsah čísla 2/2003

Tomáš Tichák

Jarní bilance

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu