Jan Novotný

Jak jim máme říkat?

"Nešťastná to žena," pomyslím si pokaždé, když najdu v novinách předlouhá jména státnic: Sukarnoputriová, Prunskienéová, Finnbogadóttirová. Tak jim ovšem přezdili jen čeští novináři, kteří se domnívají, že ke jménu každé cizinky je třeba - logiku a cit stranou - přilepit koncovku -ová.Snad jen Slovanky jsou tohoto osudu zatím ušetřeny - doufám aspoň, že kdyby se o mé švagrové ze Žiliny psalo v našich novinách, byla by pořád ještě Novotná a nikoliv Novotnýová či Novotnáová.

Podotýkám, že tu nechci mluvit proti přechylování mužských jmen k ženským tvarům podle českých zásad, i když se jedná o cizinku, které tak doma neříkají. Dilema, zda to dělat, či ne, má s většinou lidských problémů tu společnou vlastnost, že ideální řešení neexistuje. Někdy je výhodné nenápadně poukázat na pohlaví bytosti či využít pro zacházení se jménem ohebnosti české gramatiky. Kdybych chtěl navštívit australskou rodinu, jejíž členové nesou jméno Brichta, donesl bych láhev panu Brichtovi a kytici paní Brichta? Brichtě? Nejspíše asi Brichtové. Na druhé straně měnit člověku pro vlastní pohodlí jméno, s nímž je sžit a pod nímž je znám, je na pováženou a může to vést i ke zmatkům.

Jestliže však již přechylujeme, měli bychom to dělat podle českých zásad. Kontrolou správnosti je to, že příjmení otce či muže příslušné ženy lze z přechýleného tvaru zpětně odvodit, byť třeba jen jako jednu z možností - manžel paní Valové může být Val, Vala, Valo i Valový. Lotyšská prezidentka by se mohla česky jmenovat Freibergaová jen v krajně nepravděpodobném případě, že si ji vzal pan Freibergao. Poněvadž si sama říká Freiberga, je nepochybné, že v počeštěné podobě by měla být Freibergová (podobně jako je žena ruského prezidenta Putinová a ne Putinaová).

Podobným příkladem přechylování na kvadrát je i zacházení s příjmením bývalé litevské prezidentky. Podíváme-li se na nějaký soupis litevských jmen - což by pro novináře v době internetu měla být otázka okamžiku - zjistíme, že -iené je ženská koncovka a že příslušné mužské příjmení je Prunskas. Tvar Prunskasová bych však nedoporučoval - bylo by to něco podobného jako Majakovskijová, protože -as je v litevštině častá koncovka příslušná mužskému rodu. Tedy Prunská? Tento "ruský model" je asi nejlepší ze špatných řešení, ale zatímco alespoň sčetlí lidé tuší, že k Tolsté patří Tolstoj a k Vysocké Vysockij, zde by se mohl podoby mužského jména dopátrat jen znalec litevštiny. Nejlepší by asi bylo na příjmení paní Kasimiry nesahat.

Co se týče indonéské prezidentky, troufám si i bez znalosti jejích rodinných poměrů tvrdit, že jejím otcem ani manželem nemohl být pan Sukarnoputri - putri znamená totiž žena. V počeštěné podobě může být jedině Sukarnová.

Do jiné skupiny patří případy, kdy vůbec není k čemu přechylovat. Zvolila-li si Aurore Dupin(ová) pseudonym George Sand, měl by být už mužský tvar křestního jména varováním před "poženšťováním". Prohlídkou internetu však zjišťuji, že jen málo Čechů toho dbá. A konečně bývalá islandská prezidentka příjmení vůbec nemá. Islanďané totiž užívají pro svá pojmenování vikingského způsobu, kdy druhé jméno je vytvořeno z prvního jména otce připojením údaje, zda jde o dceru (dóttir) či syna (son). Česky bychom této ženě měli říkat nejspíše Vigdís Finnbogovna.

Píšu tuto úvahu s pocitem marnosti. Obávám se, že je jen otázkou času, kdy se budou ruské ženy v novinářské češtině jmenovat Tolstajaová, Dostojevskajaová či Čechovaová.

O autorovi - Obsah čísla 2/2003

Jan Novotný

Jak jim máme říkat?

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu