Jiří Vančura

Příslib letošního jara

Neděle po Prvním máji se vydařila. Slunce hřálo i v Plané nad Lužnicí, kam Jiří Loskot pozval přátele známé i neznámé: "Přijďte sázet duby a nezapomeňte si velkou svačinu." Láká i Leon se Šárkou z beskydských Muchovic: "Brodíme se ve spoustě jenjen rašících jedliček, které jsou ale pořád na záhonech. Jídlo si neberte, nějak vás uživíme, hlavně že tu budete."

Před posledními volbami do Sněmovny slíbila Strana zelených, že za každý hlas, který dostane, zasadí nový stromek. Součet volebních lístků jí pak vystavil účet: sto třináct tisíc stromků, sto šedesát sazenic na každého člena. Úkol sotva řešitelný, nebýt toho, že zelení mají četné stoupence ve staronovém fenoménu zvaném občanská společnost.

Do Parlamentu se sice nedostali, ale poprvé získali dvě a půl procenta všech odevzdaných hlasů. To bylo nejen nadějným příslibem, ale i poukázkou na státní dotaci jedenáct milionů korun. A tedy i možností, aby Strana zelených rozšířila svůj veřejný vliv.

Převrat

V Brně ještě padal poslední sníh, když se tam sešel její mimořádný sjezd. Natolik převratný, že ho dva vykřičení publicisté označili za puč. Neměli zájem informovat, jen hodit blátem chtěli. Skutečnost, že se sjezdu zúčastnila polovina všech členů, vybraných ve veřejném hlasování v místních organizacích, a že tito delegáti pak velkou většinou zvolili zcela nové vedení, zůstali čtenářům dlužni. Podle jejich gusta měla Strana zelených zůstat celkem bezvýznamnou složkou kdesi na konci politického spektra.

Vznikla hned na počátku devadesátých let. Nemohla nevzniknout, zelení byli v té době na evropské politické scéně nepřehlédnutelní. Jinak ovšem u nás. Ekologičtí aktivisté, snad nejpočetnější složka někdejší opozice, necítili po Listopadu potřebu vytvářet vlastní politickou stranu. Tak se této možnosti chopily zpravidla ambiciózní osoby, často s velmi problematickou politickou minulostí. Zatímco ekologická sdružení a občanské aktivity zaměřené na ochranu životního prostředí získávaly nové stoupence, Strana zelených zůstávala hluboko ve stínu. Až do voleb v loňském roce. Ekologičtí aktivisté, jimž do té doby samo pomyšlení na účast v politickém životě bylo silně proti mysli, dospěli k názoru, že pouhý formální souhlas s myšlenkou udržitelného rozvoje, vyslovovaný většinou parlamentních stran, nestačí. Sestavili volební program, který oslovil víc než sto tisíc voličů. S určitostí lze však říci, že významnou úlohu sehrálo nejen ekologické oslovení veřejnosti, ale i nedůvěra k politické praxi zavedených stran. Většina znechucených a lhostejných občanů volby ignorovala, avšak část těchto potenciálních nevoličů spojila svou naději se stranou, jejíž pohled na svět jim nebyl cizí a kterou považovali za nejméně zkompromitovanou.

A co na to Strana zelených? Plynuly týdny a měsíce, a možnost využít volebního výsledku včetně peněz přidělených státem nabývala svéráznou podobu. Vedení strany s vyhraněným vztahem k veřejné a individuální dopravě začalo disponovat třemi osobními automobily. Dřívějšímu manažerovi schválilo téměř dvoumilionovou odměnu, dalších šest milionů místopředseda bez vědomí ostatních převedl na blokovaný účet, aby znemožnil mimořádný sjezd, který by ohrozil jeho pozici.

Právem ohrozil. Ve stavu účetní evidence, který připomíná grotesku bratří Marxů, se teď orientují policejní vyšetřovatelé. Ještě povážlivější než marnotratnost byla však lhostejnost k plnění předvolebních slibů, které Straně zelených získaly nebývalý počet hlasů. Všechno nasvědčovalo tomu, že i tato strana bude posléze vnímána "jako ty ostatní".

V této situaci vznikla frakce - není důvod ji tak nenazvat - "tmavozelených", která s nepatrnými prostředky a s velkým osobním nasazením rozšířila členskou základnu o stovky ekologických aktivistů. Tito relativně noví si na brněnském sjezdu s upřímnými ochránci životního prostředí porozuměli a spolu s nimi dali Straně zelených nové vedení.

Jakou barvu má naděje

Delegáti brněnského sjezdu Strany zelených vytvořili první, zatím skutečně jen první předpoklad k tomu, aby také u nás, podobně jako ve vyspělejších evropských zemích, ekologické myšlení získalo svoji společenskou váhu. O tom, zda této straně nedojde dech, zda dokáže utřídit množství nápadů a iniciativ a zaměří se na ty hlavní, rozhodnou spíš příští měsíce než roky. Jestliže je - a musí být - jejím nejbližším cílem stát se parlamentní stranou a získat vliv na směřování České republiky, je možné, že jí k tomu zbývají dva roky, ale je také možné, že zbývá jen doba podstatně kratší. Nemohla by si pak stěžovat, že jí nebyl dopřán dostatek času.

Zatím aktivita, již do Strany zelených vneslo její nové vedení, výrazně překračuje dosavadní letargii. Ustavují se nové pracovní orgány, formulují se nové programové teze, soulad vedení s členskou základnou je na nebývalé úrovni. Také vymizela dosavadní tajnosnubnost, charakteristická pro dřívější předsednictvo, a to ve všech směrech. Informace o vynaložených prostředcích jsou teď každému detailně přístupné na internetu.

Lidé, kteří za pověst strany ve veřejnosti odpovídají, dobře vědí, že jejich strana musí být zcela čistá, průhledná, poctivá. Víc než jiné politické strany, neboť právě proti zeleným, přesněji řečeno proti možnosti, že se v rysech posuzovaných veřejností výrazně odliší od stran zavedených, je a dozajista bude vedena kampaň, jejíž zaměření a úroveň ukázaly již ohlasy na brněnský sjezd. Budou přicházet odevšad, není náhodné, že v minulých dnech hovořil o "ekoteroristech" i zástupce ústeckého hejtmana, sociální demokrat Foldyna.

Nejen navenek, ale i ve vnitřních diskusích bude si muset Strana zelených vyjasnit mnohé otázky, důrazy a postupy. Žádný z principů, který je zeleným vlastní, nemůže být pokládán za dogma, po jehož zpochybnění se pravý ekolog ocitne v ohni pekelném. Zelenému pohledu na jaderné elektrárny, na rozbujelý motorismus, na ochranu přírody a jejích živých i neživých hostů atd. musí ti, kdo ekologické principy šíří, především dobře rozumět. Nemohou jen opakovat, co se jim zdá zcela správné, a nemohou být lhostejní k převládajícímu mínění. Přinejmenším se musí snažit, aby jim veřejnost přiznala dobrou vůli a poctivé úmysly. Ekologické myšlení, které ze své podstaty směřuje proti mnoha tendencím hovícím lidskému pohodlí, stejně jako jeho směřování k ideálu skromnosti, jsou protikladné konzumní chtivosti. O to významnější je povinnost čistého štítu, i kdyby v nejednom lidském úsudku byla připodobňována k idealismu a bláznovství.

Chce-li se Strana zelených ke svému prospěchu lišit od běžné praxe politických stran a současný odklon od politiky nahradit větším zájmem o věci veřejné, měla by přistoupit ke zřetelnému vytyčení některých praktických zásad. Mohla by například promyslet a pak zveřejnit svůj názor na přípustnou míru odlišnosti sociální úrovně občanů a jejich poslanců. Dojde-li k závěru, že existující rozdíl je nepřiměřený (nikoli proto, že by výrazně ubíral z veřejných prostředků, ale zejména proto, že snižuje poslaneckou vnímavost k potřebám občanů), nezbývá než závazně prohlásit, že její zástupci budou tuto veřejnou službu zastávat za důstojných, nikoli však luxusních podmínek, které si svorným hlasováním Parlament postupně vytvořil. Je v jejím nejvlastnějším zájmu, aby v pravý čas vybírala do zastupitelských orgánů své členy, na něž se může pevně spolehnout, že nespojí tuto službu s představou vyššího sociálního statutu. Ten, kdo vstupuje do praktické politiky, musí se zbavit fundamentalismu a získat smysl pro účelné kompromisy. Nikoli ovšem za pomezím, kde vyvstává možnost či důvodné podezření z korupce a klientelismu.

Strana zelených, i když ji dozajista čekají různé obtíže včetně vlastních omylů, může svou perspektivní úlohu splnit. Má nového, charismatického předsedu, který ji bude důstojně reprezentovat, podstatným, byť bezděčným darem je nízký věkový průměr jejích členů. Mladí, vzdělaní a otevření lidé, kteří se neberou smrtelně vážně a cizí jim není ani prvek hravosti, snadno navazují kontakt se svými vrstevníky, tedy s tou částí populace, která zítra převezme správu země. Dopovězme ještě, co bylo naznačeno v úvodu: V neděli 4. května základní organizace Strany zelených v Táboře spolu s hnutím Tábor 2002 vysadily v lesích kolem Plané nad Lužnicí pro ozdravění dosavadní monokultury tisíc mladých doubků.

O autorovi - Obsah čísla 2/2003

Jiří Vančura

Příslib letošního jara

Převrat

Jakou barvu má naděje

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu