Jan Sokol

Hlasy nad Janem Šimsou

ohlasy na článek Jana Šimsy Anti anti - Past antikomunismu a čekající otázky

Honza Šimsa má pravdu, když kritizuje různá anti-. Všem je totiž společné, že se samy odvozují jen od toho, proti čemu jsou, a tím sobě i jiným zastírají, že vlastně nejsou nic. Často si přitom nevšimnou, že se svému odpůrci nevědomky začnou v něčem podobat. Jak říká Kafka, "největší nebezpečí zla je v tom, že vyzývá k boji". Ale úplný konec každého anti- nastane v okamžiku, kdy to, proti čemu se vymezil, samo zanikne.

To se přihodilo antikomunismu už za normalizace. Komunismus zanikl, i když si toho někteří "skalní" ještě nevšimli a teskní po starých zlatých časech, kdy se Marxe a jeho Manifestu ještě někdo bál, nebo s ním aspoň chtěl vést "dialog". Jenže i ten dialog už z velké části zakrýval, o co vlastně šlo (teď mluvím skoro jako marxista) - totiž o intelektuální legitimování nelegitimního vedení společnosti lidí, zbavených svobody.

Po roce 89 se lidé rozdělili na menšinu, která chtěla viníky tohoto stavu potrestat (což se nikde a nikomu nepodařilo), na pár lidí, kteří chtěli ten starý komunismus obživit, a na drtivou většinu, která viděla, že to je loňský sníh. Z Marxe je ovšem dodnes živá jedna důležitá věc: neustále myslet na to, aby nás ideologie a názvy nevodily za nos. A v naší souvislosti je to především název KSČM, která by to své "K" měla s omluvou vrátit Gottwaldovi.

Její vedení dává jasně najevo, že chce být až příliš "moderní" stranou negativní volby, že ale rozhodně nepohrdne nějakým podílem na politických a státních prebendách, na televizní propagandě, ale ani na bytech v Nerudovce. Dokud si ji někdo bude plést s komunismem, čekat od ní nějakou nápravu kapitalismu, novou "společenskou vizi" nebo dokonce pravdu, bude se jí to dařit tím lépe maskovat. Pro mne ale budou i nadále platit činy, ne naděje jejích (i mně osobně milých) sympatizantů, kteří si dosud myslí, že pracují na nějaké lepší budoucnosti. Pokud je z omylu nevyvedl ani p. Grebeníček, nemám asi velkou šanci.

Protože Honza uvedl dvě jména, dovolím si i dva konkrétní příklady ze své nedávné prezidentské kampaně: Jardovi Šabatovi chci poděkovat za upřímné úsilí, do něhož vkládal značné naděje, které se však zcela rozplynuly na železné disciplíně strany. Panu Ransdorfovi jsem už osobně poděkoval, že mne před tou nejhorší sprostotou předem varoval, udělal to ovšem tak, že mne v televizi veřejně napadl věcmi, o nichž sám musí vědět, že nejsou pravda, a samozřejmě tak, že jsem se nemohl bránit. Na takové drobnosti "moderní strany" nehledí - kam by přišly.

Moderní strany tohoto typu, pro něž je jediným cílem volební úspěch za každou cenu, se v demokratickém mechanismu nakonec umravňují jen tím, že musí převzít nějakou odpovědnost. Společnost to sice vyjde hodně draho, ale pokud se je nenaučí rozpoznat dřív, asi to jinak nejde. Pokud by se to ale včas naučila, není to žádné "anti", nýbrž jen občanská sebezáchova. A té, jak víme, není nikdy dost.

O autorovi - Obsah čísla 2/2003

Jan Sokol

Hlasy nad Janem Šimsou

ohlasy na článek Jana Šimsy Anti anti - Past antikomunismu a čekající otázky

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu