Kam s komunisty? táže se evangelický farář Jan Šimsa po smyslu antikomunismu. Kam? Nikam. Komunisté zde zůstanou zatím s námi, tak jako přežívají díky zaostalosti a sociálnímu rozvrstvení svých zemí početní komunističtí dogmatici v Portugalsku a Řecku. Ti naši budou hrozit na viníky nezaměstnanosti na Ostravsku, a půl slova nehlesnou proti potlačení dělnických stávek v Číně. Podepíšou protest proti občasným popravám v době činu nezletilých, mentálně opožděných vrahů v USA, a při slovech o salvách popravčích čet na Kubě si zacpou uši. Nad fotkou iráckého kojence s utrženou nohou se rozběsní, podobnou fotku z vybombardovaného Grozného označí za podvrh čečenských teroristů. Kdo nevěří, ať si Haló noviny koupit běží.
Dá se ještě nějak pohnout s tímto fosilním monolitem, jevícím i po třinácti letech dostatku informací stále jednostrannou zabedněnost? Evropská zkušenost říká, že rudý dogmatismus sípavě lapá po dechu tam, kdy se má k světu růžově zelená demokracie. Čím více se ve Švédsku, Finsku, Dánsku, Norsku a Holandsku dařilo sociální demokracii, zezelenalým eurokomunistům a zeleným vdechnout život alespoň části svých teorií, tím více se tamní promoskevští dogmatici propadali do bažin zapomnění. Než tedy plýtvat silami na reformu KSČM, tak ji raději oslabovat a sílit na její úkor - snižovat nezaměstnanost, vynucovat dodržování zákoníku práce loupeživými zaměstnavateli, zlepšit fungování policie ve prospěch slušných lidí všech barev pleti a národností, potlačit tržní způsob uvažování hlavně ve zdravotnictví a školství a zastavit devastaci životního prostředí. Zároveň efektivně vzdělávat Romy formou podmíněného zvýhodnění a integrovat je s přistěhovalci do české společnosti, dekriminalizací lehkých drog a zdaněním zlegalizované prostituce zefektivnit úder státu proti narkobyznysu a kriminálnímu podsvětí a zároveň tak rozšířit sféru svobod jednotlivce, zapojovat lidi do rozhodování s pomocí moderních informačních technologií a prvků přímé demokracie. Zkrátka zbavovat lidi strachu z polokriminálního kapitalismu a nových civilizačních a ekologických rizik, který některé z nich vede ke vzpomínkám na sociální diktaturu, jež neznala mračna grázlů, každodenní tíseň a tápání v nepřehledném moři zrychlujících se informací. V tom bych viděl společný úkol staré odborářské sociální demokracie a nové protestní strany zelených. Sevřen na levici mezi tyto "pravicové reformisty" a "radikální maloburžoazní inteligenci", mohl by snad archaický golem, "jediný důsledný obhájce pracujících", přijít o většinu protestních hlasů nespokojenců, hlavního zdroje své síly.
O všech těchto starých i nových tématech nám řekne více nikoliv Nové čtení Marxe Miloslava Ransdorfa, ale publikace Za třetí levici Daniela Cohn-Bendita, propagátora širokého evropského spojenectví sociálních demokratů a zelených (mimochodem, někdejší "rudý Danny" požehnal z Evropského parlamentu březnovému sjezdu Strany zelených). Neznáte nakladatele - sebevraha, který by zařídil její české vydání?
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.