Jste zde: Listy > Archiv > 2003 > Číslo 1 > Ohlasy a glosy > Vojtěch Bednář: Knihy a svět...
Výstavy a veletrhy se pořádají v různých oborech lidského snažení. Slávu si získaly ve strojírenství, elektronice, automobilovém a zbrojním průmyslu. A samozřejmě také světové, univerzální, všeobjímající a pyšné výstavy ducha národa nebo planety. Olomoucké Libri a jejich Literární festival takové nejsou. O smysluplnosti veletrhů se diskutuje již několik let. Poslední desetiletí zjednodušilo komunikaci mezi lidmi a společnostmi natolik, že například slavné počítačové nebo strojírenské výstavy se postupně mění v konferenční akce komorního charakteru s omezením přístupu veřejnosti, s vyhraněným programem spočívajícím v potřásávání rukama a dýchánky. Platí tento trend i pro knihy? Ano i ne.
Knihy ve svém tradičním podání, prozatím oproštěném od technologických modernit, představují dvojí hodnotu. Na jedné straně je hodnota artefaktu, na straně druhé leží hodnota obsahu. Obě se prolínají. Obsah bez fyzické formy je bezduchý, experimenty s elektronickými publikacemi v oblasti nejen beletrie, ale také poezie to dokazují. Forma bez obsahu je prázdnou skořepinou. Právě proto má smysl pořádat kvůli knihám a jejich vydavatelům výstavy. Pro zesílení dojmu z obou tváří knih a jejich poselství mají smysl i doprovodné kulturní akce. Je dobře, že se lidé, kteří vytvářejí a čtou literaturu, setkávají, je dobře, že tak vzniká prostor vzájemné inspirace.
Na druhé straně technický pokrok a všudypřítomná potřeba komerce doléhají i sem. Tisknout knihy ve velkém množství, pokud nejde o módní či brakovou literaturu, odborné publikace či učebnice, se již nyní příliš nevyplácí. Nástup elektronické distribuce po nějaké době ještě víc vytlačí původní formu knih, jak je známe. Ta zřejmě v brzké ani dlouhé době nezanikne, jen se omezí. Veletrh, výstava se pak stane ještě víc záležitostí fanoušků než široké veřejnosti. Poslední zbytky pompy a snahy oslovovat všechny se vytratí. To je prognóza sice chmurná, ovšem reálná. A vlastně... ona tak moc chmurná není.
Libri svůj smysl mají, i když asi není v ničí moci, aby byly častěji. Umožňuje něco, co ostatní veletrhy ne. Setkávají se nejen lidé a jejich díla, ale také ohromné baterie znalostí, zkušeností a jedinečných pocitů. Je tedy možné, že se Libri osud jiných veletrhů zas tolik netýká?
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.