Martin Habáň

Od sedmnácti k pěti

Volby v Nizozemském království 2002/2003

Martin Habáň

Volby v Nizozemském království 22. ledna 2003 ukázaly, že se stranický systém navrací po malé revoluci voleb v roce 2002 zpět k tradičnímu rozdělení. Co se tedy stalo od roku 2002 do předčasných voleb 2003?

Dne 15. května 2002 šli Holanďané k parlamentním volbám poté, co v dubnu podala "fialová vláda" ministerského předsedy Wima Koka demisi. Volby dopadly dle předvolebních prognóz, které předpovídaly vítězství Křesťanskodemokratické výzvy (CDA) a zcela nečekaný úspěch nové politické formace. Tou byla Listina Pima Fortuyna (LPF), která ač založena teprve v únoru 2002, dosahovala ve výzkumech veřejného mínění neuvěřitelných 10 %. Program této pravicové strany se zaměřoval na posílení ekonomického růstu liberálnější politikou, zlepšení zdravotní péče, otevření vysokých škol ještě většímu počtu zájemců, ale především se vymezoval proti přistěhovalcům.

Na to odpovídaly ostatní strany výroky, že lídr Pim Fortuyn je populistický a nacionálně orientovaný politik jako rakouský Haider či francouzský Le Pen. Skutečnost byla ovšem zcela jiná: Pim Fortuyn a jeho straničtí kolegové neprohlašovali, že přistěhovalci způsobují všechny problémy v Nizozemí, a naopak tvrdili, že mnoho jich přispělo k rozkvětu země. Požadovali ovšem, aby se množství přistěhovalců (především muslimských) víc integrovalo; zároveň chtěli omezit obrovskou sociální pomoc, která byla přistěhovalci velmi často zneužívána. Tato slova vyvolávala odpor i v Evropě, strach z Pima Fortuyna byl spíše plodem hysterie levicových stran.

Devět dní před parlamentními volbami, 6. května 2003, byl Pim Fortuyn cestou z rádia ve městě Hilversum zastřelen. Nejen Nizozemí prožilo šok. Lidé začali obviňovat vládní koalici, která prý svým jednáním k jeho smrti přispěla. Předvolební preference strany strmě stoupaly. A co ukázaly volby? Vítězem se stala křesťanskodemokratická CDA, kandidátka Listiny Pima Fortuyna skončila jako druhá s více než 17 % hlasů. Strany dosavadní vládní koalice ztratily víc než 25 % hlasů. Začala dlouhá vyjednávání o koalici. Až 22. července jmenovala královna Beatrix lídra CDA Jana Petera Balkenendeho ministerským předsedou. Vládu tvořilo pět ministrů za CDA, čtyři za LPF a tři ministři za liberální VVD a její program stál na sedmi pilířích: snížení počtu imigrantů, posílení policejních složek k potlačení kriminality, revize zákona o eutanázii, omezení tzv. drogové turistiky, zlepšení zdravotní péče, přístupnější veřejná doprava a omezení sociálních dávek. Koalice ovšem byla velice nestabilní, což se ukázalo již druhý dne jejího úřadování: Philomena Bijlhout, ministryně pro emancipaci a rodinné záležitosti, členka LPF, byla nucena podat demisi, neboť zatajila velice důležitou věc. Televizní stanice RTL4 odhalila, že Bijlhout působila v osobní gardě surinamského diktátora Desi Bouterse v době, kdy tam byli zmasakrováni opoziční předáci. V Surinamu se narodila a do Nizozemí odešla teprve v roce 1990.

To ovšem nebylo jediné zaváhání koaliční LPF. Po vraždě Pima Fortuyna se strana dostala do krize, když začala hledat nového vůdce, novou identitu a také nový program. Hledání identity měla ještě složitější tím, že jako součást vládní koalice musela řešit i problémy státní. Holandský politický komentátor Andre Krouwel prohlásil pro AFP, že "Listina Pima Fortuyna nemá žádnou organizaci, neřídí se žádnými pravidly a navíc nemá vůdce. LPF byla zformována Pimem Fortuynem, kolem jeho osoby a jen pro něj". A měl pravdu. Nedlouho po ustavení vlády vypukly osobní spory mezi ministry za tuto stranu, které vyvrcholily 16. října 2003. Ministr hospodářství Herman Heinsbroek a ministr zdravotnictví Eduard Bomhoff, oba za LPF, tehdy podali demisi, čímž chtěli zachránit polomrtvou a reforem neschopnou koalici. Konzervativní CDA a liberální VVD však odmítly pokračovat v této koalici a premiér i podal do královniných rukou demisi. Před předčasnými volbami letošního 22. ledna se agentury pro výzkum veřejného mínění předháněly ve zveřejňování známek poklesu Fortuynovy strany. Opravdu: z květnových sedmnácti procent si strana udržovala sotva pět, což jí nedávalo na další účast ve vládní koalici velké šance.

Radikální pohyb - k tradici

Komu však strana přebrala voliče ve volbách 2002? Podle analytiků k vítězné CDA tehdy přešli hlavně voliči Strany práce (PvdA) a menších evangelických stran. Naproti tomu Listina přebrala hlasy liberálně-konzervativní Lidové straně svobody a demokracie (VVD), především však Demokratům 66 (D66), kteří ztratili polovinu mandátů.

Po vyhlášení předčasných voleb se zdálo, že jejich jasným vítězem bude konzervativní CDA, když ovšem začaly růst preference PvdA. Hlavní pozornost volební kampaně se obrátila na imigraci. Srovnáme-li programy většiny kandidujících stran, zjistíme, že v imigrační politice přijaly velkou část kritizovaného programu Fortuynova. Velké rozdíly se přirozeně objevily v oblasti ekonomické a sociální: středopravé strany (CDA, VVD, LPF, CU atd.) požadovaly hluboké systémové reformy státního rozpočtu, ekonomických pravidel a sociálního zabezpečení, naproti tomu strany levice a levého středu (PvdA, GL, SP či D66) požadovaly návrat k tzv. polderovému modelu a větší sociální jistoty pro občany Nizozemí.

Letošní volební účast byla velmi vysoká, dosáhla 79,9 %, asi o procento víc než v květnu 2002. A jak volby dopadly? Dle očekávání: byť rozdílem pouhých dvou mandátů, se vítězkou stala CDA, vedená Janem Peterem Balkenendem. Těsně za ní se umístila PvdA s poměrně mladým předsedou Wouterem Bosem. Na premiéra však Strana práce nominovala oblíbeného amsterdamského starostu Joba Cohena, který by se tak stal prvním nizozemským premiérem židovského vyznání. Poněkud větší je odstup třetí VVD, která si však proti minulým volbám také polepšila a získala 28 mandátů.

Takové výsledky a postavení tří nejsilnějších nizozemských stran (CDA, PvdA a VVD) odpovídají dosavadním volbám od roku 1977. Výjimku tvoří dnes předposlední volby z května 2002, kdy tuto soustavu stran narušila Listina Pima Fortuyna. Pod vedením Mata Herbena však nyní získala pouhých osm mandátů a ztratila tak více než dvě třetiny mandátů.

Jaké voličské přesuny se udály za necelých osm měsíců mezi obojími volbami? Nejstabilnějšími stranami byly CDA a VVD, které v minulých volbách volilo 69 % a 57 % dnešních voličů. Naproti tomu PvdA a LPF v minulých volbách volilo jen 44 % a 26 % dnešních voličů. Podle čísel, ale i podle nálady Holanďanů se zdá, že poslední volby přesunuly sympatie zpět k tradičním, časem prověřeným stranám. Nizozemské království se vrací ke svým politickým tradicím.

Martin Habáň (1981) je studentem Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.

Obsah čísla 1/2003

Martin Habáň

Od sedmnácti k pěti

Volby v Nizozemském království 2002/2003

Radikální pohyb - k tradici

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu