Milan Znoj

Politika nedopečená a vypečená

Milan Znoj

Tahanice, disputace a taktizování všeho druhu byly k vidění v parlamentu, když poslanci a senátoři na několik pokusů volili prezidenta. V centru pozornosti se ocitla levice. Vládní sociálně demokratická, protože se ukázala být slabá a znesvářená, a opoziční komunistická, protože ze situace těžila a chtěla být zapojena do hry.

Za větší pozornost ovšem stojí ODS, která stála pevně a stále opakovala jediné: Václav Klaus na Hrad! Chtělo by se říci, hle státotvorná, ukázněná a odpovědná strana. Pravý opak je pravdou. Strana, která se udělala na varování před experimenty v politice a vehementním prosazováním "standardního" stranického systému, se najednou stala hybatelkou ústavních změn s poměrně nejasnými konci. Jak k tomu došlo? Situace, do níž se dostala volba prezidenta republiky, svědčí o ochromení stran. Schopnost dohody, domluvy a kooperace, jež je obsahem politiky, se vypařila. Strany nebyly schopny vytvořit smysluplnou prezidentskou většinu. Člověk by řekl, že dát ji mezi poslanci dohromady nemusí být těžké.

Už léta čteme, že politici jen kšeftují za zády občanů. Vděčná byla v tomto ohledu opoziční smlouva. Teď při volbě prezidenta už nastaly zákulisní machinace každého s každým. V první volbě údajně nejprve špidlovci upekli prezidentství Petra Pitharta, potom je zemanovci podrazili a volili Václava Klause. Ve druhé volbě to bylo zas naopak a do všeho se pořád pletli komunisti, kteří se nabízeli, ale nechtěli se prodat pod cenou. Pro třetí volbu se měl najít jako většinový kanditát člověk nepolitický a všeobecně vážený, nejlépe z akademických kruhů. Našli se i takoví, když ale viděli zblízka politické dohadování, řekli si, že tohle nemají zapotřebí. Jedině Janu Sokolovi, který již jistou otrlost ve vrcholné politice získal, vydržela odvaha déle.

Hysterické vidění toho, jak se dává dohromady většina, otupuje úsudek a reálné posuzování. Novináři nás sice varovali před tím, co poslanci upečou, realita však byla - nedopečená. Nejenže nevznikala zákulisní národní fronta, ale politici nedokázali ani udělat slušný politický kšeft. Když nebyl zvolen Václav Klaus ani Miloš Zeman, bylo možné to považovat za doklad racionality. Leč ona zdánlivě racionální většina se v každém jiném ohledu projevila jako nestálá, chaotická a impotentní.

Zákopy, které vykopala ODS, jsou hodně hluboké. Strana říkala a stále říká: buď nás berete s naším čestným předsedou, nebo nic! ODS tak činila každou volbu prezidenta nejistou. Bez ohledu na další vývoj událostí jsme v situaci, kdy strany nejsou schopny se domluvit, jsou rozhádané (některé i uvnitř) a neschopné většinové akce. Zatím se politická impotence dotkla jen prezidentského úřadu, ale může se šířit.

Zastánci přímé demokracie mohou mít radost. Když jsou politici takto neschopní, mohou přece o politických věcech rozhodovat přímo občané. Konec konců, proč by nemohli. Legrační je, že tento typ demokracie u nás začala prosazovat zrovna ODS. Ovšemže skutky, nikoli slovy, jak jsme ostatně u této strany zvyklí.

Únor 2003

Milan Znoj (1952) - filosof, historik filosofie, publicista, člen redakční rady a stálý spolupracovník Listů.

Obsah čísla 1/2003

Milan Znoj

Politika nedopečená a vypečená

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu